Eva Tvrdá

7. 11. 2024
17:00 hodin
Eva Tvrdá
Beseda s autorkou nového románu – Na odvrácené straně
Slezsko, moderní dějiny, osudy žen. Eva Tvrdá předkládá svá tradiční témata v novém, originálním románu. Spolu s mladičkou Veronikou putujeme dvacátým stoletím a prožíváme osudy žen ze slezskomoravské oblasti.
Bez nutnosti rezervace.
Vstupné: 30 Kč
Městská knihovna Orlová – přednáškový sál (2. patro).
Informace: 596 511 306, studovna@knihovna-orlova.cz

Ukázka:
Jenže brzy po narození Lidušky měla být Orlová vymazána z mapy. Jistě, co se Vanda pamatovala, z Orlové domy mizely, kvůli poddolování. Jeden rok dům ještě stál, pak přišla komise, zhodnotila praskliny a bum, dům byl určen k demolici. Nepomohly prosby ani hrozby, poddolování bylo neúprosné. Když Orlovou obsadili po zahájení druhé světové války Němci, potřebovali orlovské uhlí, obrovské množství ho potřebovali, a nehleděli na krajinu, na lidi, na města. Těžba se agresivně zakousla do orlovského podzemí s jediným cílem, vydolovat maximum. Co se dělo na povrchu, bylo válečnému systému úplně jedno. Poválečné Československo na zmírnění dopadů těžby taky příliš nehledělo, nejdůležitější byly výkony a množství narubaného uhlí. Orlová, významné slezské město se svými školami, muzeem a nemocnicí přišla o své podzemí a začala se propadat.
Po narození Lidušky bylo poškození města tak závažné, že kdesi nahoře kdosi rozhodl o tom, že prostě Orlovou zruší. Město nebude. Školy a úřady se přeloží do okolních měst, muzejní sbírky čítající na padesát tisíc exponátů se rozptýlí do jiných muzeí, nemocnice se zruší a lidé se vystěhují.
Panika, jakou pocítila Vanda, když tuto zprávu vyslechla poprvé, se nedá popsat. Jako by se zhroutil svět. Její Orlová, město, kde měla babičku a dědu, město, kam se vrátili z pohraničí poraženi její rodiče, město, v němž našla svůj domov i ona sama, má zmizet. Náměstí, nad nímž se tyčil obrovský kostel, vlakové nádraží, obchody, kavárny, nic z toho nemělo dál existovat.
A tehdy se poprvé dostala do otevřeného konfliktu s Mirkem. Zrušení Orlové se jí bolestně dotklo, vnitřně trpěla, plakala, nedokázala si představit svou budoucnost. Mirek nad vymazáním Orlové z mapy jen mávnul rukou. Pro něho byla Orlová noclehárnou, místem, kde si vydělal peníze. To, že Orlová nebude, ho nebolelo. Přestěhuje se kamkoliv jinam a na Orlovou zapomene.
Tehdy Vanda poprvé svého muže Mirka uviděla jako bezcitného pragmatického tvora a vyděsila se. Muž, se kterým má Lidušku, je prázdná nádoba, krásná, přitažlivá, ale prázdná a bezedná. Vše, co do něj dáš, se propadne, zmizí, vyvane. Vanda ale svá pouta k Orlové, k rodině, k místním lidem a k místnímu jazyku cítila a cítila je tak silně, že nedokázala myslet, jen cítila. A v tom hněvu, který ji popadl, když slyšela Mirkova chladná odsuzující slova, byl všechen odpor, který se v ní nastřádal od svatebního dne, od okamžiku, kdy si uvědomila, že Mirek nenechá žádnou ženskou sukni na pokoji a že ona sama se jím nechala ošálit. Nenáviděla za to sebe samu, nenáviděla Mirka, a všechna nenávist se otevřela v okamžiku, kdy pohrdavě mávnul rukou nad Vandinou bolestí ze ztráty Orlové.
Křičela na něj v slzách a Mirek byl překvapen. Vanda mu zatím jen ustupovala, nevšímala si ho, nedošlo mezi nimi k žádné konfrontaci a najednou slzy, křik a nenávist. Nechápal, co ji popadlo, a nevěděl, jak se zachovat. Naštěstí se rozplakala Liduška. Vanda se vzpamatovala a Mirek zmizel do hospody.
Vanda si vzpomněla na své prarodiče, jak ji odmala s pýchou vodili po Orlové na procházky, na maminku, jak vzpomínala na šťastný návrat z pohraničí, na svou každodenní radost, když se cestou z práce vlak blížil k Orlové. Jako kdyby byla v bezpečí, jako kdyby se už nic špatného nemohlo stát, a když už ano, zase to přebolí, vždyť je doma.