Smog je obecné označení pro chemické znečištění ovzduší, které vzniklo ze spojení anglických označení pro kouř a mlhu (smoke, fog). Je charakteristický zejména pro městské a průmyslové oblasti.

Existují dva jeho základní druhy:

• Letní smog, jinak známý také jako smog oxidační, losangeleský či fotochemický, vzniká spalováním kapalných a plynných paliv za vysoké teploty - jeho hlavním původcem je především automobilová doprava. Má silné oxidační, toxické a dráždivé účinky. Jeho součástí bývá takzvaný přízemní ozon, díky kterému je někdy možné pozorovat smog jako namodralý opar.

• Zimní smog, neboli londýnský, vzniká sloučením mlhy s oxidy síry a dalšími látkami, které se tvoří spalováním. Proto se tento typ objevuje zejména v městské zástavbě v zimních měsících, kdy lidé nejvíce topí. Zesilují jej navíc inverze, kdy teplota stoupá s nadmořskou výškou a nedochází k vertikálnímu proudění vzduchu. Jeho škodlivost je vyšší o přítomnost popílku, jenž umožňuje snadný přenos škodlivin do plic.

Smog živým organismům škodí. U lidí může jeho následkem docházet k dýchacím potížím, pálení očí, malátnosti, problémům s kůži či ke snížení obranyschopnosti organismu.

Zásady pro období smogové situace:

• omezit pobyt ve venkovním prostředí,

• vyhýbat se namáhavé práci a sportování venku (čím rychleji a hlouběji dýcháte, tím více škodlivin vdechujete),

• zvýšit přísun vitamínů, zejména vitamínu C (ovoce, zelenina),

• nekouřit, vyhýbat se zakouřeným prostorám,

• obytné místnosti větrat jen nárazově, krátce,

• omezit v domácnostech používání otevřených plynových spotřebičů a krbových topenišť,

• dle možnosti se zdržet práce s chemickými látkami (např.barvy, rozpouštědla).

Smogová situace je dle zákona č.201/2012 Sb., o ochraně ovzduší stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z těchto prahových hodnot (viz. Příloha č.6):

• 24 hodinová průměrná koncentrace polétavého prachu 100 µg.m^-3

• hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého 250 µg.m^-3

• hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého 200 µg.m^-3

• hodinová průměrná koncentrace troposférického ozonu 180 µg.m^-3

Při posuzování znečištění ovzduší jsou závazné tyto imisní limity:

Imisní limity znečišťujících látek a povolený počet dnů jejich překročení za kalendářní rok:

Dle Přílohy č. 1 k zákonu č. 201/2012 Sb

Tuhé znečišťující látky TZL – inhalace pevných prachových částic poškozuje především kardiovaskulární a plicní systém. Účinek těchto částic na lidský organismus závisí na délce vystavení organismu jejich působení – na tzv. době expozice a na velikosti částic. Dochází k vyššímu počtu zánětlivých onemocnění plic, při dlouhodobé expozici dochází k snížení plicních funkcí dětí i dospělých, k vyššímu počtu chorob dolních cest dýchacích. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže. Částice menší než 10 µm pronikají dolních cest dýchacích. Čím jsou částice menší, tím hlouběji do organizmu pronikají, a tím větší je riziko jejich negativního zdravotního dopadu. Závažnost problému umocňuje fakt, že na suspendované částice jsou vázány další škodliviny, zejména těžké kovy a těkavé organické látky.

• hlavními zdroji jsou spalovací procesy, spalovací motory, stavební práce

• představují největší problém ochrany ovzduší v Moravskoslezském kraji. Koncentrace suspendovaných částic frakce PM10 jsou měřeny monitorovací stanicí Českého hydrometeorologického ústavu v lokalitě Orlová. Velmi alarmující je skutečnost, že Ostravsko-Karvinsko patří k nejzatíženějším i v rámci Evropy.

• čím menší průměr částice má, tím déle zůstane v ovzduší. Částice o velikosti přes 10 µm sedimentují na zemský povrch jako prašný spad v průběhu několika hodin, zatímco menší částice v důsledku malé pádové rychlosti mohou v atmosféře setrvávat týdny než jsou mokrou depozicí odstraněny - tzv. suspendované částice – dříve polétavý prach.

obvykle se stanovují částice o velikosti

- PM10 – částice menší než 10 μm,

- PM2,5 – částice menší než 2,5 μm,

Oxid siřičitý SO₂ – způsobuje akutní i chronickou bronchitidu, působí dráždivě na horní cesty dýchací, chronická expozice negativně ovlivňuje krvetvorbu.

• hlavními zdroji jsou spalovací procesy, spalovací motory, stavební práce. Vzniká spalováním uhlí a méně kvalitních pohonných hmot

• je hlavní příčinou kyselých dešťů poškozujících rostliny, půdu i budovy

Oxid dusičitý NO₂ - je pohlcován hlenem dýchacích cest z 80 až 90 procent. Způsobuje záněty dýchacích cest od lehkých forem až po edém plic a změny plicních funkcí. Je jednou z příčin letního smogu.

• oxidy dusíku vznikají při spalovacích procesech z dusíku obsaženého ve vzduchu zejména v silniční dopravě a energetice.

• způsobuje kyselé deště

Troposferický ozon - tento plyn je lidskému zdraví nebezpečný, působí dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a bolest hlavy.Ozon výrazně narušuje funkci buněk.

- vzniká za slunečných horkých letních dnů v lokalitách s vysokou koncentrací výfukových plynů – chemickou reakcí oxidů dusíku a těkavých organických látek v ovzduší

Oxid uhelnatý CO - vzhledem k jedovatosti je jednou z významných znečišťujících látek.

• vzniká při při nedokonalém spalování uhlíku a organických látek, je emitován např. automobily, lokálními topeništi, energetickým a metalurgickým průmyslem (spalování při nízkých teplotách a za nedostatku kyslíku). Díky povinnému zavedení řízených katalyzátorů u vozidel s benzínovými motory se emise oxidu uhelnatého v poslední době snižují.

• významnou příčinou vystavení oxidu uhelnatému je kouření, nutné často větrat při používání plynu k vaření

Benzen - je klasifikován jako karcinogennní pro člověka, způsobuje zejména leukemii a rakovinu plic, poškozuje kostní dřeň a způsobuje chudokrevnost. Vdechování malého množství benzenu může způsobit bolest hlavy, pocit únavy, zrychlení srdečního tepu až ztrátu vědomí.

• podstatným zdrojem benzenu v prostředí jsou zplodiny z automobilové dopravy, ale i jeho vypařování z pohonných hmot

Olovo Pb - toxicita olova je zvláště významná pro dětský organismus, kdy zpomaluje duševní vývoj. Většina olova se kumuluje v kostech a negativně ovlivňuje zejména krvetvorný a nervový systém

• je všudypřítomným kontaminantem prostředí. I stopy olova v okolním prostředí a potravě mohou vést při trvalém přísunu do organismu k následným těžkým onemocněním, protože olovo se v těle kumuluje a vylučuje se jen obtížně.

• do půdy a prachu se olovo dostává z primárních zdrojů (olovnatý benzin, barvy, průmyslová výroba). V Evropě se významně podařilo zmenšit rozsah oblastí kriticky zatížených olovem díky drastickému omezení obsahu olova v autobenzínech

Připojené dokumenty:

Příloha č.1	DOC [58KB]
Příloha č.6	DOC [31.5KB]