Do Orlové jsme se přistěhovali v roce 1938, a to po obsazení Polskem. Do obecné školy jsem nastoupila na Kopaninách. Po německé okupaci, kdy jsme se stali součástí Velkoněmecké říše, jsem se musela učit německy. Ale, díky mamince, která někde sehnala český slabikář, jsem se doma učila česky. Po osvobození mě čekal návrat do školy na Kopaninách a následně Obchodní škola v Orlové.

V té době byla Orlová centrem vzdělanosti. Byla zde dvě gymnázia - české a polské, dvě obchodní školy - také česká a polská, obchodní akademie, zdravotní škola, později pedagogická škola a učňovská škola. Absolventy orlovských škol jsou i některé známé osobnosti, např. MUDr. Radim Uzel, herec Bronislav Poloczek, současný ředitel České televize Ostrava Miroslav Karas.

Ještě v padesátých letech probíhaly oblíbené studentské slavnosti ,,Majáles.“ Velmi aktivní byli Orlováci ve spolkových činnostech, např. ochotnická divadla pod vedením pana Henycha. Nejvíce si vzpomínám na svoji činnost v Sokole Orlová. Pravidelná cvičení probíhala v Nové Sokolovně, pravidelně jsme se zúčastňovali veřejných sportovních akcí, pódiových vystoupení na slavných sokolských Šibřinkách.

Od roku 1947 jsme začali nacvičovat dorosteneckou skladbu (modrý cvičební úbor s bílým páskem a bílými kroužky) na Všesokolský slet, kterého jsme se zúčastnili v Praze v roce 1948.

Situace v Orlové se měnila v době, kdy vlivem důlní činnosti začala likvidace obytných domů, škol, veřejných budov, obchodů. Než se postavilo náhradní bydlení na sídlišti, spousta orlovských občanů, zejména lékařů a zdravotních sester se vystěhovalo do Havířova a Karviné. Zaniklé části Orlové, jako byly Obroky, Pod Lipou, Kopaniny, stejně tak jako všechny kolonie, už nikdy nebyly obnoveny. Novou Sokolovnu převzal Důl Doubrava a začali zde cvičit členové TJ Baníku, po likvidaci Sokolovny převzali odškodnění za důlní vlivy. Nikdy jsme se nedověděli, kde jsou uloženy doklady o Sokole Orlová.

Věra Böhmová