ZVEME VÁS NA PIETNÍ AKT
V sobotu 28. ledna 2023 v 10 hodin proběhne u Pomníku padlým za Těšínsko na hřbitově v Orlové-Městě pietní akt k uctění památky obětí česko-polského sporu z let 1918-1920.
Po konci první světové války a rozpadu Habsburské monarchie vzniklo ve středoevropském prostoru hned několik nástupnických států. Přesné hranice mezi nimi se ovšem v řadě případů staly předmětem územního sporu. Byl to také osud bývalého Těšínského knížectví, rozkládajícího se mezi řekami Bělou (polsky Biała) na východě a Ostravicí na západě, které si nárokovalo jak Československo, tak Polsko. České argumenty se opíraly o historické právo, neboť Těšínsko bylo nejpozději od roku 1335 integrální součástí zemí koruny české. Polská strana naopak zdůrazňovala právo na sebeurčení a poslední sčítání lidu z roku 1910, kdy se 54% obyvatel přihlásilo k polskému jazyku. Avšak společný a snad nejpodstatnější zájem obou států tvořilo průmyslové bohatství regionu, především pak šachty ostravskokarvinského revíru, neboť černé uhlí bylo počátkem 20. století primárním fosilním palivem srovnatelného významu s dnešní ropou a plynem.
V listopadu 1918 byla mezi českou a polskou regionální politickou reprezentací uzavřena prozatímní dohoda o správním rozdělení území, která ovšem nepředjímala budoucí rozhraničení, které ponechávala plně v gesci centrálních vlád v Praze a Varšavě. V přímém rozporu s dočasným ujednáním bylo vyhlášení voleb do polského ústavodárného sněmu na území pod polskou kontrolou. Po neúspěšných protestech se Praha nakonec rozhodla předejít konání voleb (26. ledna 1919) a území vojensky obsadit. Navzdory předpokladům se ve dnech 23. až 31. ledna 1919 rozpoutala na Těšínsku regulérní československopolská válka, ve které se podařilo čs. jednotkám podplukovníka Šnejdárka prorazit až k řece Visle, kde byl po dosažení strategických cílů (obsazení revíru a Košickobohumínské dráhy) postup vlivem mezinárodního nátlaku zastaven. Boje si vyžádaly na čs. straně zhruba 50 padlých legionářů a příslušníků domácího vojska, na polské pak přes 90 vojáků a milicionářů. Většina čs. padlých byla pohřbena na centrálním pohřebišti v Orlové, kde nad jejich rovy vznikl provizorní dřevěný pomník.
Koncem února 1919 se čs. jednotky musely stáhnout zpět na nově vytyčenou demarkační linii. Následovalo období bezvýsledných bilaterálních jednání mezi Prahou a Varšavou, přičemž Těšínská otázka byla projednávána také na půdě Pařížské mírové konference. V září obě strany přistoupily na konání informativního plebiscitu (lidového referenda). Plebiscitní období na Těšínsku pak nechvalně proslulo bezuzdným terorem prováděným tajnými polovojenskými oddíly obou stran a vyžádalo si další desítky obětí. Nekontrolovatelné násilí bylo jednou z příčin, proč polská strana od konání plebiscitu nakonec ustoupila. Rozřešení vleklého sporu tak bylo svěřeno Velvyslanecké konferenci ve Spa, která rozhodla 28. července 1920 o rozdělení území mezi oba státy hranicí, která s menšími odchylkami dělí historické území a město Těšín dodnes.
Roku 1928 byl vybudován na místě provizorního pomníku na orlovském hřbitově monumentální Pomník padlých za Těšínsko, jemuž vévodilo třímetrové sousoší slezské orlice. V pohřebišti pomníku spočívají nejen padlí z lednových bojů roku 1919, ale také oběti následného „divokého“ období. Na čestném místě pak byly roku 1922 uloženy ostatky významného italského legionáře Jana Čapka, který padl za první světové války na řece Piavě. Po obsazení české části Těšínska polským vojskem v říjnu 1938 došlo ke zničení sousoší a pomník tak byl dlouhá léta nekompletní. V uplynulém roce došlo k jeho zásadní renovaci, letos navíc bude pomník po 85 letech osazen rovněž replikou původního sousoší.
autor: PhDr. Tomáš Rusek