Když se řekne slovo Velikonoce, každému z nás se vybaví malované kraslice, které se dávají za odměnu chlapcům za to, že dívky vyšlehají pomlázkou. A jak se přišlo na kraslice?

„Záznamy hovoří o tom, že ze jména pohanské bohyně plodnosti Eostre vzniklo anglické označení Velikonoc – Easter. Podle legendy bohyně proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták. Proto je vajíčko symbolem života, plodnosti a vděku. Zdobená vejce se pak používala při jarních obřadech, při narozeních, svatbách a pohřbech. Kultovním smyslem nemělo být darování, ale požití jejich obsahu, proto se zdobila od nepaměti vařená,“ připomíná vznik tradice místostarostka Naděžda Kubalová.

Tvůrčí atmosféra vládla v minulých dnech v prostorách Senior Pointu v městské knihovně. Nad několika platy vyfouknutých vajíček se tam sešla parta seniorek. Jedna z nejlepších a certifikovaných maléreček v Česku, osmdesátiletá Drahuška Otisková, rozehřívala vosk a učila ho děvčata nanášet špendlíkovou hlavičkou na vajíčka. Vznikaly tak nejrůznější motivy a Drahuška pobíhala od jednoho stolu ke druhému, od jedné „malérečky“ ke druhé…

Nechyběly ani košíčky s prezentací jednotlivých technik . „Dříve se vajíčka zdobila přírodními barvami. Nejdůležitější byla vždy červená barva, která ochraňovala před démony a představovala lásku. Děvče si na červeno obarvené vejce nechalo pro chlapce, kterého mělo rádo. K dalším přírodním barvám pak patřily hnědá, žlutá, zelená a černá. Nejčastěji se vejce barvila pomocí cibule, zelí, dubové nebo olšové kůry, lipového květu nebo červené řepy,“ vysvětluje paní Drahuška, která se tomuto lidovému umění naučila od svojí maminky v rodné vísce na Luhačovicku.

Šéfka Lady klubu Marie Prášilová zase představila „résované“ kraslice. „Vejce se obarví anilinovou nebo lihovou barvou a poté se na něm vytvářejí různé vzory. Některé z nich mohou napodobit výšivku. Tuto metodu nazýváme vyškrabování nebo résování, protože se používají nabroušené pilníky a nože,“ uvedla a zároveň předvedla Maruška. Jak nám prozradila, právě tato technika je jí nejbližší. „Naučila mě to v dětství maminka. Pocházím z Borkovan na jižní Moravě. Kraslicím jsme se věnovali většinou v zimě, kdy bylo méně práce na poli.“ Představte si, že ve znaku Borkovan je hrozen vína a malovaná kraslice. Malérečky z Borkovan dokonce své kraslice vyvážejí do celého světa a vystavují v borkovanském Muzeu kraslic.

Vraťme se však k malérečce Drahušce. Vajíčka zdobí nejen voskem, ale i vrtá a drátkuje. Každá kraslice je umělecký kousek. „Kraslice vznikají tradičně už v zimě, třeba ty drátkované. Vrtané dělám třeba v průběhu léta, venku na zahradě, ale zdobit je mohu kdykoli…,“ svěřila se paní Drahuška.

Mezi přítomnými byla i Marie Václavíková ze sousedních Dětmarovic. „Je to krásná práce, moc mě to baví, několik kraslic jsem si vyrobila a doma budu pokračovat,“ usmívala se. Paní Květa si pochvalovala skvělou atmosféru: „Je úžasné se takto společně sejít. Aspoň vím, jaké kraslice si vyrobím.“ Pro inspiraci si přišla i místostarostka Naděžda Kubalová, která si přisedla k děvčatům a společně s nimi špendlíkem v tužce zdobila vajíčka. „I v takovýchto akcích vidím výhody SeniorPointu. Lidé by se měli setkávat, komunikovat spolu, tvořit, vyměňovat si zkušenosti i poznatky. Tato akce je moc pěkná a velké poděkování za ni si zaslouží Marika Prášilová i Drahuška Otisková. Marika všechno zajistila a Drahuška se s námi podělila o své umění,“ uvedla místostarostka.