Počátkem září proběhla ve výstavní síni Domu kultury města Orlové vernisáž výrobků PUNTÍKU. Vernisáže se zúčastnili nejen pracovníci Puntíku, ale i vedení města Orlové a celá řada návštěvníků. Mnozí ani netušili, co Puntík umí. V reálu pak byli překvapení, co všechno se dá dokázat, když člověk chce a zabojuje s nemocí, handicapem i sám se sebou.

Hned v úvodu zaznělo: „Dovolte, abych vám Puntík představila slovy jedné z jeho úžasných duší: Někteří z nás věří na zázraky, ve štěstí, anděla. My jsme to štěstí, toho anděla našli. Nikdo ani netuší, co pro nás znamená, že jsme potkali človíčka, který nám ukázal cestu. Naučil nás vážit si sami sebe. Vždy nám poradí, vyslechne. Snad u každého z nás objevil skrytý talent, o kterém jsme ani netušily. A tak nám díky našemu andělovi, začal nový život. Náš anděl má jméno - Marcelka Šafránková. Moc jí za vše děkujeme.“ Málokteré oko zůstalo suché…

Co všechno mohou návštěvníci na výstavě v DKMO vidět? Na to jsme se zeptali šéfky Puntíku Ing. Marcely Šafránkové: „Všechny výrobky jsou z recyklované rifloviny. Jedná se převážně o kabelky, tašky, bundičky, zkrátka nové modely, které se lidem budou, jak pevně doufám, líbit. Nechtějte ale znát počty vystavených exponátů, protože to nevím. Jsme současně v období stěhování z objektu na ulici Polní, a průvodcem našich hektických dní je neuvěřitelný stres.“

Připomeňme si, co všechno Puntík vyrábí. Jedná se o chráněnou dílnu. Převážná většina kolektivu je tvořena lidmi z Orlové. Samozřejmě, že převažují děvčata, a kromě šití tašek, kabelek, batohů, ale i nejrůznějších věcí z rifloviny, se zabývají dřevořezbou, kovářstvím, mají úžasný papírový program, který ovšem na výstavě neprezentují. Vyrábějí kouzelná 3D přáníčka i různé quilingové věci. Vše je to ruční práce.

Další, naprosto úžasnou duší Puntíku, je druhá Marcelka, příjmením Hanzlová. Ačkoliv bojuje s Parkinsonovou nemocí, je neuvěřitelně statečná a pracovitá. Snaží se prezentovat Puntík na veřejnosti, organizuje různé aktivity, ale mnohdy i samotná děvčata. Před zahájením výstavy se bála, že tam nikdo nepřijde. Návštěvnost předčila očekávání. „Jsem velice mile překvapena. Nejenže přišli všichni pozvaní hosté, ale i spousta návštěvníků k nám zavítala,  jen tak. Moc jim děkujeme. Jsme rádi, že se nám podařilo jedno překvapení pro naši šéfku Marcelku, a tím bylo vystoupení zpěvačky Elišky Ruskové. Jsem rovněž ráda, když vidím, jak si to užívají moje kolegyně. Patří jim za vše velký dík,“ podotkla Marcela Hanzlová.

Vystoupení Elišky Ruskové bylo milým překvapením nejen pro šéfku Puntíku, ale potěšilo i všechny návštěvníky vernisáže.

Jak je vlastně s tím stěhováním Puntíku? „Bohužel jsme museli opustit prostory na ulici Polní a vše pobalit a přestěhovat se. Trochu jsme se báli, protože už byl znám termín dnešní výstavy, a tak jsme měli obavy, jestli to všechno klapne. Ale dnes mohu říct, že náš kolektiv je prostě úžasný. Stěhování, stejně jako výstava, vše dopadlo dle mého názoru na jedničku - a my můžeme naplno rozjet Puntík v nových prostorech,“ zdůraznila Marcelka Hanzlová a dodala: „Teď jsme na ulici Energetiků. Většina lidí ví, kde je Bejbáček a bývalé K-centrum, my se nacházíme v přízemí. Pokud se uklidní problémy s epidemií, rádi přivítáme k prohlídkám jak dospělé, tak i děti, s nimiž děláme workshopy. Děti nám teď strašně chybí a já doufám, že i my chybíme jim.“

Na vernisáži Puntíku jsme se potkali i s Růženou Šajdákovou z AKORDu. „Puntík jsme vnímaly a vnímáme, jako úžasné dámy se silnou a neuvěřitelnou energií a s úžasným potenciálem tvořivosti. Byli jsme sousedé pět let, a za tuto dobu jsme měli možnost se poznat. Jak říkám, jsou to úžasné dámy, kterým můžeme jen závidět jejich schopnost překonávat velké překážky, o kterých my nemáme ani ponětí, s přehledem, noblesou a hlavně s úsměvem na rtech. Jménem Akordu přeji děvčatům hlavně zdraví, velkou sílu na překonání všech překážek. Ať jejich dny provází, štěstí, zdraví, veselá mysl a pocit z tvoření dobra a přinášení radosti druhým. Toto všechno je pro ně důležité, neboť si vytýčily nemalé cíle, které pevně věřím, že svou statečností a pílí dosáhnou.“

Děvčata z Puntíku zná i Robert Kovárik: „Jsou to moje kamarádky. Jsou to úžasné ženské, které dokáží vzít za ten správný konec a z věcí, které by určitě šly do kontejneru, tak dokáží udělat nádherné věci. Stejně jako jejich papírový program je neuvěřitelný, a to někteří dokáží s jednou rukou. Přeji Puntíku hodně zdaru, ať se jejich práce dál šíří a bude mi ctí prodávat dál jejich výrobky.“

S radostí popřála Puntíku i místostarostka Naděžda Kubalová: „Jsem velmi ráda, že máme Puntík právě v Orlové. Někdo si myslí, že puntík je ten černý, jako ve škole, ale tenhle je červený, který je dělaný srdcem. A co bych jim popřála? Aby se děvčata držela pořád. Aby měly i nadále velkou radost z toho, co vytvoří, aby měli radost i ti, kteří si chodí do Puntíku něco koupit.“

Mezi návštěvníky jsme potkali i pracovnici městského úřadu Kateřinu Noskovou. „K mému velkému překvapení jsem dostala od Puntíku na dnešní akci pozvánku, tak jsem se přišla podívat. Dost mých kamarádek má z Puntíku nějakou tu tašku, či kabelku, tak možná, že se taky do nějaké zakoukám a vyměním tu mou za riflovou.“ O Katce jsme se následně dozvěděli, že to byla právě ona, kdo dal děvčatům z Puntíku tip na nové prostory, které pracně sháněly.

Při odchodu z výstavy jsme potkali Ing. Helenu Ulbrichovou. A co nám prozradila? „Tak upřímně řečeno, vzala mě s sebou přítelkyně z finančního výboru. Z výstavy jsem nadšená a vůbec nelituji, že jsem tady šla. Když vidím to vlastní nadšení těch lidí, jejich výsledky… Je to moc krásné a jsem natolik inspirována, že už vím, co si půjdu koupit.“

Nataša Cibulková