Vojenská situace na jaře 1945 byla pro okupanty beznadějná. Nasvědčoval tomu mimo jiné zřetelně slyšitelný hukot sovětského dělostřelectva a časté přelety území sovětským letectvem. Vzmáhající se panika místních Němců neodvratitelný konec jen podtrhovala. V netrpělivém očekávání vysvobození z nacistického pekla a poroby, přiblížil se 1. květen. Tento den se již na šachtách nepracovalo. Němci uprchli. Ačkoliv situace byla krajně napjatá očekáváním velkých bojů, nic ten den nenasvědčovalo na válečné nebezpečí.

Na ulicích a na náměstí bylo dosti zvědavců, ochotných všemožně vyjít vstříc blížícím se sovětským oddílům od Moravské Ostravy a Bohumína. Před 14. hodinou dopadly první granáty do prostoru městských jatek a usmrtily několik občanů. Způsobily předčasný odjezd vojenského vlaku na Těšín a zanechání četného vojenského materiálu.

Němci pak vzápětí začali se systematickým ničením dopravních spojů. Ve zmatku, který tehdy ovládl Němce, podařilo se dvěma orlovským mladíkům z kolonie Muhsam odstranit ze železného mostu nad Košicko-bohumínskou dráhou 6 – 8 kg ekrazitu a jejich odvaze lze děkovat, že most byl výbuchem jen částečně poškozen. Městem neprošel ani průlomový, ani náporový boj, nýbrž styčný boj, a to od severozápadu.

Okolo 15:30 hodin dospěly slabé sovětské síly pěchotní bez podpory modernějších zbraní na linii Evženka – Dvě hranice a první sovětský pěšák přišel od Bembenků, podél kostelní zdi ke kostelním schodům za horlivé podpory místních občanů a od domu Eisenberga vypálil prvou ránu k domu Perlovu, kde zasáhl stojícího německého policistu. V tutéž dobu byla již silnější skupina sovětská na západním cípu Obroků, na orlovském nádraží a na Kamenci. Němci se v tuto dobu stahovali do prostoru Dvě hranice, Pohřebjonka, větrní jáma, Dombrovec, Lazy.

Mezi 16. a 17. hodinou strhl se mezi předsunutými hlídkami a německými krycími oddíly a německou policií boj. Do večera se dostali rudoarmejci od nádraží přes nemocnici až k Dělnickému domu, obsadili střed města, severní křídlo Bezručovy ulice a Mezi lesy. Pouličních bojů se zúčastnili s příkladnou ochotou četní civilisté, jako například skupina Františka Hankeho, která se zmocnila policie i zbraní a zahájila na policii útok.
Hned po vyčištění středu města od Němců byly rozestaveny u radnice a jiných veřejných budov hlídky z dobrovolníků, aby se zabránilo rozkrádání veřejného majetku. Do nemocnice byly doneseny důlní lampy z jámy Žofie, při kterých lékaři ošetřovali nemocné.

V noci z 1. na 2. května zapálili Němci Husův dům. Během okupace sloužil za středisko orlovských nacistů a složek NSDAP. Budova prohořela do základů, shořely i dokumenty, které by posloužily při odhalování nacistických rejdů. Ještě za noci se stáhli Němci k evangelickému kostelu a k Sokolovně. Styčný boj trval za ustavičného ústupu Němců až do rána 3. května 1945, kdy definitivně opustili Orlovou směrem na Karvinou a Frýdek.
U Němců se objevovaly příznaky neshody, vzájemného násilnictví a především neskrývaná snaha dostat se do zajetí západních armád, zřejmě pro strach ze spravedlivého trestu za spáchaná zvěrstva na slovanském obyvatelstvu.

Osvobození Orlové si vyžádalo četných obětí na životech z řad Rudé armády, padlo i několik důstojníků. Sovětští hrdinové, kteří položili své životy za svobodu našeho města, byli pochováni na místním komunálním hřbitově a na náměstí na malém hřbitůvku ohrazeným nízkým plůtkem s jednoduchým prozatímním památníkem.
(z historických pramenů)