Zveme Vás na setkání studentů s historií nazvanou Pocta padlým, které se bude konat ve středu 24. ledna 2018 od 13.30 na městském hřbitově v Orlové.

Hosty tohoto setkání budou Mgr. et Mgr. Lukáš Curylo, první náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje a Ing. Tomáš Kuča, starosta města Orlové.

PROGRAM

13.00     shromáždění účastníků na městském hřbitově

13.30     zahájení, československá hymna v podání pěveckého sboru ARTEP (GOA Orlová)

13. 35    historické ohlédnutí (Muzeum Těšínska)

13.40     proslov hostů (Moravskoslezský kraj, město Orlová)

13. 50    vystoupení pěveckého sboru ARTEP (GOA Orlová)

14.00     pokládání květin, zažehnutí svíček

ORLOVÁ – ČSR A DĚLENÍ TĚŠÍNSKA

Památník českým obětem československo-polského územního sporu v Orlové byl na městském hřbitově v Orlové postaven u příležitosti 10. výročí vzniku ČSR v roce 1928.  Není však jen památníkem, ale i místem posledního odpočinku těch, kdo se zasloužili o to, že Orlová, Bohumín, Karviná, Třinec a další místa na Těšínsku jsou dnes součástí České republiky.

V Orlové je pohřbena většina československých vojáků, kteří padli v bojích československé armády s polskými jednotkami o hranice ČSR na Těšínsku v lednu 1919. Podle dostupných údajů tehdy padlo nejméně 55 našich vojáků.

Je zde pohřben i legionář, střelec Jan Čapek, jeden ze zakladatelů československých legií v Itálii. Na bojích o Těšínsko se nepodílel, protože padl při útoku československých legionářů na rakouské pozice na jižních svazích Alp. Jeho život a dílo bylo ale natolik spojeno s Ostravou a Těšínskem, že jeho ostatky byly převezeny do Orlové. Čapek byl mj. zakladatelem Sokola v Ostravě.

Těšínští Poláci usilovali s poukazem na právo na sebeurčení národů o připojení Těšínska k polskému státu. Přesto, že se opakovaně zavázali o průběhu státních hranic na Těšínsku jednat na pařížské mírové konferenci, postupovali metodou vytváření hotových skutečností. Záhy po vzniku ČSR ovládli většinu území Těšínska, obsadili je polskými vojenskými jednotkami, polským četnictvem a policií a přistoupili k zavádění polské administrativy,

Práva na sebeurčení se ale dovolávali i Češi a Němci. Těšínsko bylo po první světové válce hustě osídlenou průmyslovou oblastí, v níž žilo zhruba 50% Poláků, 30 % Čechů a 20% Němců.  De iure ale bylo celé Těšínsko československým územím.  Polský separatistický postup proto vedl ke konfliktu s československým státem. Vláda rozhodla v lednu 1919 o vojenském obsazení Těšínska. Československým jednotkám velel plukovník Josef Šnejdárek. Během sedmi dnů se mu podařilo vytlačit polské jednotky z většiny území Těšínska a dosáhnout řeky Visly, kde byly boje zastaveny.

Bylo to až vystoupení československých vojáků s řadou obětí, které donutilo Poláky k jednání o státních hranicích s Československem. K tomu došlo na pařížské mírové konferenci, která po první světové válce řešila otázky hranic nově vznikajících evropských zemí. Konference navrhla na Těšínsku uspořádat lidové hlasování – plebiscit, který se měl konat v létě roku 1920. Zprvu si Poláci byli jisti etnickou převahou a úspěchem.  Ale když zjistili, že mezi obyvatelstvem Těšínska ztrácejí podporu, vedlo to polskou vládu k odmítnutí plebiscitu, který se tak na Těšínsku nikdy neuskutečnil.

Těšínsko bylo arbitrážním rozhodnutím mírové konference 28. července 1920 rozděleno na dvě části – československou a polskou. Správa nad přiznanými částmi Těšínska byla Čechům resp. Polákům předána dohodovými jednotkami v Těšíně 10. srpna 1920. Od té doby je Těšín rozdělen státní hranicí.

Z historického hlediska je orlovský památník jedním z nejvýznamnějších míst našeho kraje. Nic na tom nemění skutečnost, že je dnes v české veřejnosti málo známý a zapomenutý stejně jako celý polsko-československý spor o Těšínsko z let 1918-1920 resp. 1938. Jeho význam spočívá nejen v tom, že připomíná úporný zápas mladého státu o své hranice, ale i výsledek tohoto zápasu, kterým jsou podnes platné státní hranice České republiky.  I v době, kdy jsou jak Česká republika, tak Polsko a Slovensko členy EU, jsou státní hranice z roku 1920 jedinou zárukou naší přítomnosti i budoucnosti.