PARTNEŘI NA CELÝ ŽIVOT

V sobotu 25. listopadu se v prostorách historické radnice v Orlové-Městě uskutečnila diamantová svatba manželů Marie a Oldřicha Ručkových.

Oba se narodili v Krásné u Frýdku-Místku, kde prožili i své dětství. Marie jako nejstarší pomáhala s výchovou svých pěti mladších sester a společně vyrůstaly pod Lysou horou na Slamňočkách. Oldřich jako nejmladší z pěti sourozenců prožil dětství v Borovém na gruntě.

O několik let později pracovala čtyřiadvacetiletá Marie jako lesní dělnice a dvaadvacetiletý Oldřich ve válcovnách ve Frýdku. Jednoho dne se oba tito mladí lidé potkali na vesnické zábavě u Tomana. U jablíčkového tance se podívali jeden druhému do očí a zamilovali se. Slovo dalo slovo a své ANO si řekli 23. listopadu 1957.

V té době už byl Oldřich po základní vojenské službě a stal se vojákem z povolání. Marie bydlela nadále u svých rodičů a chodila pomáhat na grunt k rodičům svého manžela, sloužícího v Mostě v Čechách. V březnu 1959 se jim narodil syn Jiří, na podzim téhož roku dostali byt v Mostě, a tak se Marie se synem odstěhovali za manželem. O čtyři roky později byl Oldřich převelen do Karviné a s ním se přesunula i rodina. Marie v té době působila v lesní školce. Po odchodu do civilu na jaře 1968 se stal Oldřich řidičem v orlovském skladu podniku Zelenina Ostrava.

O rok později se všichni přestěhovali do Orlové. Marie našla práci v Míroděvu jako šička a ve volných chvílích pomáhala manželovi ve skladě brambor. V roce 1995 odešel Oldřich do důchodu, Marie byla už v té době v domácnosti.

Dodnes bydlí v Orlové-Porubě, kde mají zahrádku, která je jejich největším koníčkem, a užívají si zaslouženého odpočinku.

Oba jsou dlouholetými členy Českého červeného kříže, kde zastávali různé funkce. Jsou velmi družní a mají spoustu přátel nejen doma v Orlové, ale i v dalekém okolí.

Za 60 let společného života vychovali syna Jiřího a přijali do rodiny jeho manželku Renátu. Těší se ze dvou vnoučat, Lukáše a Lenky - a radují se z pravnuček Editky a Julinky.

„Aniž jsem si to uvědomil, uteklo šedesát let. Je to neuvěřitelné,“ konstatoval dnes již dvaaosmdesátiletý pan Oldřich a dodal: „Znáte to, ne vždycky byla modrá obloha a svítilo sluníčko, ale život je o kompromisu a vzájemných ústupcích. Svou ženu jsem vždycky miloval a milovat budu.“ Čtyřiaosmdesátiletá paní Marie podotkla, že vyrostla v chudých podmínkách v horách a její rod si vybíral partnery vždycky na celý život. „Pěkně se nám spolu žije, vybrala jsem si dobře,“ zdůraznila se slzičkou dojetí v koutku oka. 

S gratulacemi přišla celá rodina. „Všichni naší babičce a dědečkovi děkujeme za to, co společně dokázali. Přejeme jim, aby život přinášel jen to krásné. Nejsou tolik důležité věcné dary, ale smysl vzájemně si naslouchat, podporovat se, zvládat neduhy a trápení, pohladit se milým slůvkem a společně si povídat o čemkoli… a tím si tak dokázat, že ač jsou spolu tak dlouhou dobu, tak přece jsou si stále nablízku a mají se rádi,“ podotkl syn Jiří.