Děti z Ukrajiny mají české kořeny

Skupinka ukrajinských dětí zavítala v minulých dnech do Orlové. Prožily tu čtyři dny plné her, zážitků a zábavy.

„Připravili jsme pro ně pestrý a bohatý program, přičemž nechyběly ani zážitkové aktivity.  Své útočiště našly v prostorách Komunitního centra Maják, kde mohly využít vybavené herny i zahrady. Děti mimo jiné zavítaly do Dinoparku, vyrobily si speciální trička na památku. Těsně před odjezdem si prohlédly i radnici a natáčel s nimi Český rozhlas…“ popisuje nabitý program malých školáků místostarostka Mgr. Renata Potyšová.

Po celou dobu se o děti staraly pracovnice odboru sociálního a zdravotního. „Chtěla bych moc poděkovat celému kolektivu naší sociálky a zejména Mgr. Jiřině Lízalové. Děvčata se o malé hosty postarala naprosto ukázkově a nepochybuji o tom, že si děti odvezou na Orlovou ty nejkrásnější vzpomínky,“ zdůrazňuje místostarostka Potyšová.

Předchozí tři dny děti prožily v sousedním Havířově, který je ubytoval v relaxačním centru. „Děti se koupaly v bazénu, sportovaly a užívaly si. Vzhledem k tomu, že u nás na jihovýchodní Ukrajině nejsou bazény, tak za největší atrakci považovaly právě bazén,“ svěřila se jejich vedoucí a zároveň vedoucí Českého spolku, Světlana Čubyr.

Ano, děti přijely z české vesničky Novgorodkivka, která dříve nesla krásný český název - Čechohrad. Obec byla založená v roce 1869 českými přistěhovalci z okolí Ústí nad Orlicí, Litomyšle a Vysokého Mýta na Ukrajinu přišli na pozvání ruského cara Alexandra II. Dodnes se část obyvatel hlásí k české národnosti.  V roce 1999 to bylo 41 procent Čechohraďanů. A vzhledem k tomu, že obec má 1200 obyvatel, tak téměř polovina z nich má vztah k Česku.

Nahlédneme-li do historie bývalého Čechohradu, pak zjistíme, že z důvodu extenzivního způsobu hospodaření byl časem nedostatek půdy, a tak se obyvatelé často stěhovali na Sibiř, do Besarábie (východní část země Moldávie), Spojených států či Kanady. Hladomor  v letech 1932 až 1933 si vyžádal životy dalších 38 obyvatel Čechohradu. V roce 1946 byl Čechohrad oficiálně přejmenován na nynější jméno Novgorodkivka.

Nelze nezmínit, že kvůli konfliktu na východě Ukrajiny a pozici města nedaleko míst nedávných bojů mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty, bylo v noci z druhého na třetího března 2015 evakuováno 46 obyvatel Čechohradu s českými předky do České republiky. Program evakuace vznikl v reakci na žádosti několika stovek ukrajinských občanů českého původu prezidentovi Miloši Zemanovi o repatriaci.

"Většina mladých už odjela do Česka, ale desítky rodin tu stále drží české zvyky. Na Mikuláše chodí po ulicích čerti a andělé, na Velikonoce u nás kluci mrskají děvčata a v květnu stavíme májku," popisuje rodačka, která se v roce 1999 starala například o stavbu zdejšího katolického kostela. Vsi Čechohrad věnovala celou sbírku svých básní psaných staročeštinou.

V Čechohradě se dnes jazyk předků děti učí v Českém centru. "Chodí sem po odpoledních sedm druháků a takových patnáct třeťáků. Snažíme se hlavně konverzovat, gramatiku probíráme spíš nenápadně, formou her," popisuje vedoucí Českého spolku Světlana Čubyr, která Českou republiku navštěvuje pravidelně. „Několikrát jsem byla v Praze, poznala jsem Ostravu, Olomouc a další místa. Obdivuji historické památky a překrásnou českou přírodu. Česko je krásná země a můžete být na ni pyšní,“ konstatuje paní Světlana dobrou češtinou. Česky hovoří i se skupinkou dětí, která na naši mateřštinu reaguje naprosto bez problémů. „Jistě - Žeňa, Kiril, Světa, Ineska i Sofia – všichni chodí do hodin češtiny v našem Českém centru. Vždyť je to jazyk jejich předků,“ doplňuje Světlana Čubyr. I její kořeny sahají k Česku. „Babička s dědečkem se už sice narodili na Ukrajině, ale českým rodičům,“ směje se sympaťačka z Ukrajiny.


Datum zveřejnění/aktualizace: 11.8.2016

Zpět na výpis