První kniha pod názvem „První čtení o zvířátkách“ vyšla Bohunce TRELOVÉ  před Vánocemi roku 2013 a slavnostního křtu se dočkala v únoru následujícího roku.  Druhá kniha „První čtení o mláďátkách“ spatřila světlo světa v závěru roku 2015 a letos v dubnu se uskutečnil její křest. Opět za přítomnosti vedení města, kolegů, přátel, rodiny a v neposlední řadě i dětí Mateřské školy Radost v Orlové-Lutyni, kde Bohunka Trelová léta patří k oporám pedagogického sboru.

Na samotném počátku stála náhoda, které Bohunka tak trošku pomohla. Léta je členkou metodického portálu RVP, který sdružuje učitelky z celé republiky. A právě tam ji před lety zaujala nabídka spolupráce s nakladatelstvím.  Zaslala jim svoji tvorbu a oni konstatovali, že se jim to líbí, ale nehodí do konceptu. Jejich představa byla jiná, chtěli napsat encyklopedickou formou povídání o zvířátkách pro ty nejmenší. A tak se učitelka z Orlové pustila do práce. „Zkusila jsem to. Snažila jsem psát jednoduchou a poutavou formou, srozumitelnou pro ty nejmenší děti. Každý text jsem si „vyzkoušela“ na dětech ve třídě. Když jsem děti zaujala, byla jsem nadšená …,“ vzpomíná na své začátky sympatická učitelka.

Kniha vyšla a netrvalo dlouho a zmizela z knižních pultů. Zájem čtenářů předčil očekávání. A přišla druhá nabídka. Na podzim roku 2014 se začala rodit druhá kniha, tentokrát o mláďátkách… „Nebylo to vůbec jednoduché. Zpracovala jsem první zvířátka encyklopedickou formou, postupně jsem jich odeslala dvacet a rozhodla se, že v dalších už pokračovat nebudu. Zdálo se mi to málo čtivé, strohé, encyklopedický styl se mi nelíbil. Navrhla jsem to celé přepracovat a napsat veselou formou, jako příběh zvířátka, který by děti četly jedním dechem. Ukázkově jsem tak zpracovala vlka. A světe div se, šéfredaktorovi se to zalíbilo. Přičemž podotkl, že zpracovat tak celou knihu nebude reálné…,“ popisuje Bohunka Trelová. 

To ale šéfredaktor neznal Bohunku. Ta se rozhodně nevzdává…“Šla jsem na to „od lesa“ a musela jsem toho hodně nastudovat. Nejsem zoolog ani biolog. Přečetla jsem spoustu knih, nad jedním zvířátkem jsem strávila dva až tři dny, sepsala spoustu poznámek, hledala zajímavosti, fakta, sledovala filmy o zvířátkách … až jsem našla nějaký bod, který mě zaujal, a na kterém jsem pak postavila celý příběh. Vzniklo tak celkem 58 poutavých příběhů, přičemž už u toho čtyřicátého jsem měla pocit, že jsem vyčerpala všechny možnosti. Ale jsem bojovník…,“ vysvětluje autorka a dodává, že každý příběh prošel tvrdou kritikou. „Měla jsem skalního posluchače v podobě manžela, má cit pro text a hodně mi pomohl.  Dalšími posluchačkami byly moje vnučky a pak následně jsem příběhy o zvířátkách četla dětem ve školce…“.

Ke knihám měla Bohunka vztah odjakživa. Jak sama říká, „učarovala jí vůně knih“. K nejoblíbenější knize z dětství patří Žirafa Amina, pohádky ji doprovázely a vlastně stále doprovázejí životem. „Děti knihy milují, milují všechny ty příběhy, které jim nejdříve předčítají dospělí a pak už samy, slůvko po slůvku …A mě neuvěřitelně baví, když jim mohu takovéto příběhy předkládat,“ usmívá se Bohunka. „Když píšu, vidím před sebou medvídka, vidím ho jako v kině, co kolem něj roste, jaké je zrovna počasí, jak běží, po čem šplhá, jak kolem létají včely a on se po nich ohání,“ popisuje autorka.

Jejím životním snem je vydat další knihu, a potom další a další…Držíme palce!