V poslední době jsem se setkal u řady občanů se zajímavou problematikou  - viz modelová situace: „Franto, koupil jsem stavební pozemek. Podle sdělení stavebního úřadu mohu stavět, ale tam mě upozornili, že ten je v sousedství lesního pozemku a bude nutný nějaký souhlas státní správy lesů…to bude asi problém. Už jsem slyšel i četl na internetu kdesi, že souhlas nebyl vydán a investice do pozemku s očekáváním nového rodinného domu je v háji… je tedy stavba přípustná? Co si počnu…“

Dotýká-li se řízení podle zvláštních předpisů zájmů chráněných tímto zákonem, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán státní správy jen se souhlasem příslušného orgánu státní správy lesů, který může svůj souhlas vázat na splnění podmínek. Tohoto souhlasu je třeba i k dotčení pozemků do vzdálenosti 50 m od okraje lesa. Souhlas vydávaný jako podklad pro rozhodnutí o umístění stavby nebo územní souhlas a dále pro rozhodnutí o povolení stavby, zařízení nebo terénních úprav anebo jejich ohlášení je závazným stanoviskem podle správního řádu a není samostatným rozhodnutím ve správním řízení.

Orgán státní správy lesů může v závazném stanovisku stanovit podmínky směřující k tomu,  že umístěním stavby nedojde k rozporu s veřejným zájmem na ochraně lesa (les je národním bohatstvím, tvořícím nenahraditelnou složku životního prostředí), resp. orgán státní správy lesů posoudí navrhovaný záměr s přihlédnutím ke skutečnosti, že stavba je umísťována mimo jiné i v těsné blízkosti lesa  a proto může tento souhlas vázat na dodržení podmínek, kterými stanovil předpoklad pro zachování lesa a plnění všech jeho funkcí v obvyklém rozsahu tak, jak je deklaruje účel zákona v § 1 lesního zákona.

Jinými slovy les nemá vymezeno ochranné pásmo (žádný orgán jej nevyhlašuje ani nestanoví)  jako je tomu kupříkladu u jiných veřejněprospěšných staveb, jako jsou elektrovody, plynovody, vodovody aj. produktovody. Z hlediska lesního zákona se jedná o zákonem stanovenou vzdálenost  50-ti metrů, která zakládá v případě umístění staveb v této vzdálenosti od okraje lesa dotčenost orgánu státní správy lesů. Orgán státní správy při udělování souhlasu podle § 14 odst. 2 lesního zákona by měl vycházet z toho, že v lesním zákoně a jeho prováděcích předpisech není zakotven další postup pro udělení souhlasu v tom smyslu, že nejsou uzákoněny žádné minimální či jiné odstupové vzdálenosti a kdy je možno s umístěním staveb souhlasit či nikoliv, přičemž každé umístění stavby je nutno posuzovat zvlášť, s ohledem na odlišnosti, charakter staveb, na množství spolupůsobících a vzájemně se podmiňujících faktorů v území (shodné případy se téměř nevyskytují a obdobné se vyskytují jen zcela výjimečně). Dle mého názoru je vždy nutno posoudit, zda existence lesa bude po umístění stavby zachována, tak jako následná péče o les a obnovu lesa a zda plnění funkcí lesa nebude nijak ohroženo či omezeno, proto může orgán státní správy lesů souhlas vázat na splnění podmínek, které by měly stanovit předpoklady směřující k ochraně zájmů chráněných lesním zákonem.

Případný nesouhlas orgánu státní správy lesů musí mít oporu v zákonných ustanoveních lesního zákona a nelze jej vydat, jak usuzuji jen z titulu blízkého umístění stavby u okraje lesa  kdy nebude po posouzení stavu věci vlastník lesa nijak stavbou omezován v obhospodařování svého lesa v budoucnu) či z důvodu budoucích hrozeb ve smyslu § 22 odst. 1 les. zákona, jen proto, že si stavebník či investor nemovitosti neuvědomí potenciální nebezpečí, a v souladu s § 22 lesního zákona bude pak povinen na svůj náklad provést nezbytně nutná opatření k tomu, aby byl jeho majetek ochráněn, přičemž vlastník pozemků určených k plnění funkcí lesa bude povinen toto opatření, např. kácení stromů, strpět. Toto očekávání či obavy do budoucna nemohou jít, dle mého názoru, k tíži stavebníka v tom smyslu, že nesouhlas orgánu státní správy lesů bude udělen kupříkladu z titulu předpokládaného výškového přírostu stromů či budoucího zastínění apod., pakliže stavba svým umístěním nijak nebude bránit růstu stromů apod.

Taktéž nemůže orgán státní správy lesů vydat nesouhlas z titulu, že umístění stavby není v souladu s územně plánovací dokumentací. Dokážu si představit nesouhlas řádně odůvodněný po podání žádosti o závazné stanovisko (zpravidla je již součástí žádosti o koordinované stanovisko), kdy součástí žádosti je předložená projektová dokumentace, ze které je patrné, že projektant či zpracovatel dokumentace stavby (ač je to jeho zákonná povinnost) nedbal zachování lesa (např. umístěním stavby bude zcela omezena dopravní obslužnost lesního pozemku do budoucna což de facto znamená omezení hospodářské funkce lesa apod.) a neřídil se přitom ustanoveními lesního zákona, přičemž nenavrhl a nezdůvodnil taková řešení, která jsou z hlediska zachování lesa, ochrany životního prostředí a ostatních celospolečenských zájmů nejvhodnější nebo nevyhodnotil předpokládané důsledky navrhovaného řešení, nenavrhnul alternativní řešení, způsob následné rekultivace a uspořádání území po dokončení stavby.

Dále si dokážu představit nesouhlas v případě umístění oplocení na hranici stavebního pozemku s lesním, kde nesouhlas řádně odůvodním, protože mám v lesním zákoně i v judikatuře pro to dostatečnou oporu – zákaz oplocovat les se vztahuje i na situace částečných oplocení lesa – viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.11.2011.  

Závěr:  Zda je stavba přípustná či nikoliv, nerozhoduje kdokoliv, nýbrž příslušný orgán veřejné moci s jemu svěřenou věcnou a místní působností. Dotčený orgán státní správy by tedy při vydání závazného stanoviska měl okolnosti umístění staveb ve vztahu k lesu posuzovat pouze v mezích své speciální věcné působnosti a nečinit závěry v jiných otázkách, než v těch, ke kterým je zvláštním, tedy lesním zákonem, předurčen. Navíc jak konstatoval mimo jiné ústavní soud…. závazné stanovisko vydané dle § 149 správního řádu, nemá  objektivně vymezený samostatný předmět řízení. Jedná se o podkladový úkon, který se vždy vydává v rámci jiného "hlavního" řízení. Skutečnost, že dle § 149 odst. 1 s. ř. je obsah závazného stanoviska závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, se týká samotného procesu tvorby konečného rozhodnutí. Tato závaznost potvrzuje zakládání práv a povinností vyplývajících ze závazného stanoviska a materializuje se v rozhodnutí konečném. Kdyby je závazné stanovisko zakládalo přímo, nebylo by vydání rozhodnutí konečného zapotřebí. Procesní úprava uvedená v § 149 odst. 3 s. ř., podle níž v případě vydání závazného stanoviska, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne, je jen projevem zásady ekonomie řízení.

Kvalifikované posouzení otázky přípustnosti stavby či souladu stavby s územně plánovací dokumentací je tedy plně v kompetenci věcně příslušného stavebního úřadu, nikoli orgánu státní správy lesů.  Mějme tedy na paměti, že případný nesouhlas orgánu státní správy lesů s umístěním stavby ve vzdálenosti do 50 metrů od okraje lesa může v konečném důsledku vést k zamítnutí žádosti o povolení stavby, jak je již zde zmíněno, což vůbec neznamená, že nebudu moci stavět a investice do stavebního pozemku je zmařena, ale prostě budu muset přinutit projektanta k tomu, aby stavební dokumentaci přepracoval tak, že případný souhlas orgánu státní správy lesů bude udělen.

Martin Kněžík, odbor životního prostředí