Devadesáté narozeniny oslaví v těchto dnech Vladimír HAJCHL, který již od 60. let minulého století působí jako učitel hry na kytaru na Základní umělecké škole J. R. Míši a aktivně zde vyučuje dodnes.

“Vladimír HAJCHL patří k nejvýznamějším a nejvýraznějším osobnostem ZUŠ J.R.Míši a našeho města,” podotýká ředitelka ZUŠ Blanka Zátopková. Jubilant je rodákem z Ostravy-Vítkovic a hru na kytaru vystudoval na brněnské konzervatoři u profesora Tukáče.

 Od roku 1963  působil v Ostravském rozhlasovém orchestru jako sólový hráč a aranžér. Jeho skvělá aranžmá můžeme najít v archívu Českého rozhlasu v Ostravě i v archívech jiných rozhlasových stanic. Bohužel v roce 1969 musel z politických důvodů z rozhlasu nedobrovolně odejít. Hrál pak na výletních lodích v Americe, jako aktivní hráč podnikl také cestu kolem světa.

 Na "lidušku" v Orlové nastoupil v roce 1986, to byl již v důchodu. Od této doby pan Hajchl vyučuje na orlovské škole dodnes. Výjimečná je jeho praxe hudebníka – více než 70 let! Veškerý svůj umělecký um a dlouholetou činnost profesionálního hudebníka zúročil v pedagogické práci se svými žáky na orlovské zušce.

 “K jeho velmi kvalitní pedagogické činnosti patří nejen výuka hry na klasickou, elektrickou, basovou kytaru a violoncello, ale pro své žáky speciálně a velmi kvalitně připravuje výukový  a přednesový notový materiál.  Žákům orlovské školy pak aranžuje přímo na míru skladby pro různá hudební seskupení, pro sborový a komorní zpěv, klavír - dua, čtyřruční i osmiruční úpravy skladeb a úpravy pro další nástroje. Výsledky jeho aranžérské činnosti jsou dostupné na školních CD nahrávkách,” vysvětluje ředitelka školy a dodává: “Za šestadvacet let práce na orlovské umělecké škole vznikla celá řada kvalitních úprav, se kterými žáci vystupovali na nejrůznějších školních i mimoškolních koncertech a akcích. Žáci svou interpretací těchto skladeb  také získali mnohá umístění v soutěžích a přehlídkách. Pro školu je pan učitel stále velkým přínosem a těmito kvalitními úpravami skladeb cíleně zvyšuje uměleckou náročnost hry našich žáků.”

 „Dříve byli žáci více disciplínovaní. Dnešní doba je mnohem uvolněnější a mladé dnes mnohdy více zajímají počítače, než se na další hodinu naučit to, co jim zadám,“ srovnává zkušený hudební pedagog.

Na svou práci ale nedá dopustit a rád by své vědomosti a um předával ještě několik dalších let. Největší radost má pan učitel z žáků, kteří se věnují kytaře naplno a učí se takzvanou klasickou kytaru včetně not. Těch je ale stále méně a dnes převládají spíše žáci, kteří dávají přednost akordové hře bez hlubší znalosti not a kytaru využívají spíše jako doprovodný nástroj.