Během dvou týdnů jsme si s dětmi povídali o povolání, profesích, zaměstnáních... zkrátka o tématu „Ten dělá to a ten zas tohle“.  Každý dospělák má svou práci a povolání. Dětem jsme se snažili přiblížit důležitost práce pro člověka a vytvořit u nich kladný vztah k různým činnostem a aktivitám.

V komunitním kruhu zodpovídaly na otázky: „Věděl bys jaké povolání má tvoje maminka a tatínek? Přemýšlel už jsi nad tím, čím bys chtěl být, až budeš velký? Proč musíme chodit do práce? A co by se stalo, kdyby nikdo nepracoval? Jak se říká člověku, který nechce pracovat (lenoch)?“.

Společně jsme si s dětmi představili některé profese, které znaly z domova či blízkého okolí. S pekařem pekly rohlíčky s makovými zrníčky. Zjistily odkud se bere chleba či rohlíček. Co je třeba k tomu, aby pekař upekl vánočku či preclík. Společně se švadlenkou šily, šily košilku, ušily ji za chvilku. Další den jsme se s dětmi vydali na nákup a třídili potraviny podle různých kategorií. Z potravin, které si děti koupily, nám pan kuchař uvařil výborný oběd. V kuchyňce si děti připravovaly jídlo podle svého výběru. S panem číšníkem jsme se naučili základům správného stolování a slušného chování u stolu. Jeden, dva, tři teď…postavíme zeď. Kdo ji postavil? Ano, zedník. Se zedníkem děti stavěly z různých kostek, lega, látkových kostek domy a zdi. Převážely kostky, třídily je dle velikosti a barvy. A kdo je lesa pán? No přeci hajný je lesa pán. Vydal se s námi do lesa a ukázal nám, jak se stará o les a zvěř. Zazpíval nám písničku, abychom měli v očích jiskřičku.

Téma o povoláních se velmi vydařilo a u dětí mělo úspěch. Děti si na vlastní kůži zkusily, jak náročné je pracovat a že ne vždy to mají dospěláci jednoduché. A jak se zpívá v legendární písničce: „Dělání, dělání, všechny smutky zahání, dělání, dělání je lék“, my jsme ty smutky zahnali. Našim lékem byl smích, úsměv na rtech a radost ze společného tvoření.

Za kolektiv mateřské školy Okružní 917

Mgr. Veronika Holková