Ve dnech 22. – 24. 9. 2021 proběhl adaptační kurz žáků tříd 6. A, 6. B a 6.C na ZŠ Ke Studánce v rekreačním středisku Mostař u Žermanické přehrady.
Položme si otázku.  Co je účelem kurzu a proč pořádat adaptační kurz u žáků šestých tříd? Odpověď je jednoduchá.

Přechod na 2. stupeň je pro žáky velká změna, nejen v nových vyučovacích předmětech, ale i v tom, že žáky už neučí už jen jedna paní učitelka, ale různé typy učitelů a učitelek. Cílem byla účast všech žáků 6. tříd, a to se nakonec podařilo, neodjeli jen žáci, kteří onemocněli těsně před kurzem. Na kurz odjelo 44 žáků a 5 pedagogů včetně třídních učitelů, kteří chtěli poznat své žáky nejen v lavici ve třídě, ale i v jiném prostředí a při jiných situacích, než je vyučování.

Program kurzu nebyl zaměřen jen na posílení fyzické zdatnosti, ale hlavně na posílení sociálních vazeb nejen mezi žáky, ale i mezi učitelem a žákem. Někteří žáci takto byli poprvé někde s kolektivem svých vrstevníků a bez rodičů. Děti se učí rychle a to, že při takovém počtu lidí se musí dodržovat určitá pravidla, pochopila většina hned první večer. Program byl náročný jak pro pedagogy, tak pro žáky. Počasí přálo, takže většina programu probíhala venku na čerstvém vzduchu. Žáci se zapojili s takovým nadšením, že i zapomínali na čas, jak byli zaujati hrou. Měli například spolupracovat a vyřešit hádanku, záhy pochopili, že ke správnému vyřešení nepotřebují jenom rychlé nohy, ale že je třeba i přemýšlet, protože myšlenka je rychlejší, museli tedy do hry zapojit i logiku, správný úsudek a intuici.

Ještě před snídaní den pro některé začínal vyběhnutím, 3 km v poklidném tempu, a konverzací, strečinkem, pozdravem slunce (cvik z jógy) a základy otužování v přehradě, někdo jen zchladil nohy po běhu. Tento bod programu byl dobrovolný, žáky nikdo nenutil a ani nebudil, měli ráno sami vstát, nerušit ostatní a být na určeném místě, což bylo také cílem, být tolerantní a naučit se vnitřní kázni.  První ráno vyběhlo šest žáků a druhý den už nás bylo patnáct.

Velký ohlas měla i soutěž v klasickém přetahování lanem, to museli soutěžit i pedagogové. Vybíjenou nepřerušila ani tma a po večeři se musel dohrát zápas nebo dát odveta, jinak to nešlo. O tom, jaká byla atmosféra, vypoví více fotografie, ty hovoří za vše. Co napsat na závěr, snad jen to, že všechny problémy se vyřešily hned a na místě, kurz si užili jak žáci, tak pedagogové, a hlavně jsme se všichni vrátili, sice unaveni, ale ve zdraví, bez úrazu a obohaceni o spoustu
zážitků.


Ing. Viktor Pavelka, vedoucí kurzu