Jak se daří našim nejmladším dětem (2- 3 letým) v mateřské škole Ke Studánce

Třída včelky

Je druhá polovina října a v naší třídě včelek to bzučí jinak, než v září. Děti poznaly, že v mateřské škole je hezky. Poznávají jeden druhého, ale hlavně sami sebe. Již toho docela dost umí. Poznají své jméno a svou značku, vědí, co je v režimu dne v mateřské škole čeká. Mají spoustu kamarádů i hraček a každý z nich má své místo v šatně, u stolečku ve třídě i v nové postýlce v ložnici.

Všechny pilné včelky našeho úlu mají i překrásný polštářek, který jim ušila Tobíkova maminka. Na něm poslouchají pohádky, vypráví si a domlouvají se na pravidlech, aby nám bylo společně hezky.

Stále něco objevují….že voda v umývárně umí hodně stříkat a mýdlo velice pěnit, rolička papíru se roztočí úplně celá - skoro sama.

Zpívají rádi s chutí a často, je jim totiž veseleji a mají dobrou náladu.

Velká „práce“ pro ně nastává, když se vypravujeme na procházku. Stojí nás to velké snažení a překonávání překážek. Matěj si nasadil místo čepice dívčí kalhotky, které se mu připletly do cesty. Elenka si vyšlápla v pohodlných papučích naštěstí jen na zahradu. Martin má oblečeno všechno, ale téměř nic svého.

Téměř rituál nastává, když vyjdeme z budovy a trpělivě všichni čekáme až Matýsek vytrvale a s hlubokým zájmem napozoruje velký obraz ,,Plamínku‘, jednoho ze symbolů živlů, namalovaných na stěně budovy.

Je toho již hodně co děti této třídy zvládly překonat nebo se naučit. Přijmout pravidla společného soužití, odloučit se od maminky, rodičů, být „samostatný“, plnit rozličné edukační úkoly a účastnit se vzdělávacích aktivit. Rodiče mohou být na své děti pyšní a dětem za to náleží velká pochvala.  

Zpracovaly učitelky třídy „včeličky“

Libuše Honzová

Karin Vítečková